UPDATE: 6 týdnů po operaci (+foto)

Jak jsem slibovala v minulém článku, píšu update po ortognátní operaci (operaci čelisti). Dělám to hlavně proto, abyste vy, kteří jste podobnou operaci absolvovali (ale i OSTATNÍ), věděli, že v ničem ani po takové době nejste sami. Jak už jste asi pochopili, jedná o proces zdlouhavý a největší změny byly viditelné v prvních týdnech; tím to však ani zdaleka nekončí! Rozhodla jsem se ukázat vám, jak to vypadalo mezi 4. a 6. týdnem (a lehce po něm) a jak se postupně tělo vyrovnává s tímto zásahem. A jelikož je 6. týden považovaný za "zlomový", píšu další článek právě teď! 

Celý proces uzdravování po operaci je, aspoň z mého pohledu, opravdu běh na dlouhou trať. Člověk má pocit, že v narkóze spí sotva minutku, ale zotavuje se z toho co mu za těch pár hodin napáchali v puse hrozně dlouho... 6 týdnů je však považováno za (minimální) dobu, kdy se hojí kost. Minulý článek jsem psala, když jsem měla 4 týdny od operace, pusu plnou stehů, celý den stažené zuby gumičkama a veškeré moje jídlo mělo konzistenci kaše. Pak jsem ale měla kontrolu u své ortodontistky...

Poslední dva týdny byly pro mě opravdu průlomové a věřte mi, že váš stav se rapidně zlepší a věci naberou úplně nový směr. První velkou změnou bylo to, že mi ortodontistka dovolila sníst jedno velmi měkké jídlo denně. Asi nikdo, kdo takovou věc nezažil nikdy nepochopí jaké to je, když konečně jídlo nevypadá jako by patřilo miminku. Pro mě to bylo lepší než jakýkoliv dárek, pak ale nastal trochu problém. Zjistila jsem, že neumím kousat (a hodně se koušu do dolního rtu)! Jde o to, že když má člověk měsíc neustále zuby u sebe, tak je všechno tak trochu ztuhnuté. Za ty dva týdny se to ale hrozně rychle zlepšilo a já postupně přicházím na to, jak kousat a hlavně konečně se při jídle nemusím dívat do zrcátka. Teď, po 6 týdnech mi doktor konečně dovolil už "normálně" jíst a i když je to náročné, trvá to dlouho a stále si musím dávat pozor a zkoušet co jo a co ještě fakt ne, je to naprosto skvělé! Postupem času se vám taky začne víc a víc dařit otevřít pusu a začne ustupovat i bolest kloubu. Takže i když si zoufáte jak je to celé na prd, nebojte se, ten skvělý pocit toho, že konečně jíte jako člověk je k NEZAPLACENÍ a věřte, že všechno už bude hodně brzo v normálu! 

Další věc jsou stehy - za ty dva týdny mi skoro všechny vypadaly. Teď mi zbyl už jen jeden poslední "chuchvalec", který ale taky vypadá, že brzy bude fuč. Pozor - dásně jsou i tak citlivé a i teď používám kartáček s nejjemnějšíma štětinkama. Také jsem prozkoumala svoje zuby a zhrozila se, protože jsou na nich hnědé skvrny (nepanikařte). A to jsem si myslela, že jsem si zuby drhla tak, jako snad nikdy. Pak mi ortodontistka vysvětlila, že je to důsledkem ústní vody s chlorhexidinem. Koupila jsem si proto bělící pastu, jednou za pár dní je vydrhu trochou jedlé sody a rozhodně se objednám na dentální hygienu.

Také se objevila první komplikace... Všimla jsem si, že se mi šroubky, které jsem měla v kosti dolní čelisti, začaly uvolňovat. Musela jsem proto na jednu neplánovanou kontrolu do VFN a tím doporučuji - hned jak se objeví nějaký problém, něco se vám nezdá, rovnou jděte do nemocnice! Vždy se tam o vás postará nějaký z těch úžasných doktorů a řekne vám co a jak. Mně teď, i když neradi, museli dva dolní šroubky vyšroubovat (NEBOLÍ TO) a moje ortodontistka mi na rovnátka přidělala očka, která ty šroubky suplují a za která se přidělavájí gumičky. 

No a úplně nějlepší? Hned dvě zprávy! Od 6. týdne se gumičky nosí jen na noc a konečně teda můžu normálně mluvit a snad mi do 3 měsíců sundají i rovnátka! :) 

Mohla bych asi napsat celý román o tom, jak se cítím a co všechno s tím prožívám, ale pokusim se dva poslední týdny radši shrnout do pár závěrečných bodů:

1. Vypadaly mi skoro všechny stehy  
2. Téměř úplně opadl otok (ten prý chce ale ještě na některých místech čas)
3. Začínám normálněji jíst 
4. Začínám normálně mluvit
5. Cítím se dobře jak fyzicky, tak už i psychicky to začalo být o dost snažší
6. No, prostě už jsem témeř na konci a držím palce všem, které to ještě čeká nebo se po operaci zotavují.

Nezapomeňte, že všechno chce svůj čas a každý malý krok se počítá! A budu moc ráda, když mi napíšete s jakýmkoliv dotazem, připomínkou, prosbou o pomoc, no zkrátka s čímkoliv - píšu to především PRO VÁS PRO VŠECHNY! A samožřejmě ještě příkládám foto ;)