Ortognátní operace aneb operace čelistí

18.11.2018

Asi valná většina lidí si pod pojmem ortognátní operace nic nepředstaví (a nebo právě naopak - nějakou šílenost). Málo se o ní ví, a přeci ji podstupují stovky lidí. Proč jsem se ale rozhodla o ní napsat? Protože jsem ji sama podstoupila v Praze ve VFN na Karláku a rozhodla jsem se, že o tom zážitku napíšu. Chtěla bych, aby to pro někoho bylo poučné (každý den se přeci můžeme dozvědět něco nového!), ale především aby tento článek pomohl těm, co se na operaci čelistí chystají. Popíšu vám jak to celé probíhá, co jsem potřebovala (i nepotřebovala) a vlastně všechno, co potřebujete vědět (a připojím i pár fotek). To nejdůležitější hned na úvod: NEBOJTE SE, STAČÍ SE JEN PŘIPRAVIT!

Jak to začalo?

O tom, že budu muset podstoupit ortognátní operaci jsem se dozvěděla v 11 letech. Už od malička jsem si všímala, že mám "zapadlejší bradu", ale až na ortodoncii mi doktorka řekla, že mám tzv. otevřený skus. To je vada, kdy sice skousnete rovně, zadní zuby se setkají, ale přední už ne a vznikne mezera. Tím, že je spodní čelist posunutá dozadu, skoro není vidět brada (což je pro holku v pubertě dost velké stigma). Hlavně to ale může způsobit vážnější zdravotní problémy v pokročilejším věku no a proto jsem se dala na cestu, která byla zakončená právě operací.

(Dlouhá) příprava na operaci

Před zákrokem je nutná strašná spousta věcí, obcházení doktorů, zařizování, ale vše se dá zvládnout. Důležité je, si případně říct o pomoc. Tak tedy hezky krok po kroku:

Objednání termínu (čekací doba? 2-3 roky)
Zahájení léčby s ortodontistou (hromada otisků, rentgenů, papírů,...)
Přijdete se ukázat na Karlák, kde bude hromada doktorů, co vás budou sledovat, komentovat jak vypadáte, vaše zuby atd. a navrhnou jak by operace měla vypadat (to pak donesete ortodontistovi)
Přichází nasazení rovnátek (cca rok a půl před) a vytrhnutí všech osmiček. Tím začíná první bolestivá věc, ale je to individuální! Já jsem dva dny po vytržení osmiček už byla plavat, nic mě nebolelo a nebyla jsem ani oteklá (trhal mi je Dr. Šipoš), naopak rovnátka byla první týden peklo...
Dlouhá doba čekání, kdy se nic moc neděje a potom jdete na tzv. plán operace (termín vám posílají emailem při objednání, mě operovali 23.10. a plán jsem měla 1.10.), kde vás měří, kreslí čáry po obličeji a vyfotí si vás a dostanete papíry s informacemi o operaci a kdy se máte dostavit do nemocnice na hospitalizaci
Pak je důležité už jen absolvovat předoperační vyšetření (ekg, krev,... co vše tam má být vám napíšou doktoři při tom plánu, pak to jen odevzdáte obvoďákovi) a výsledky nesmí být starší než 3 týdny! No a pak...

Co si pořídit před operací a přinést do nemocnice

Poslední týden před operací jsem využila k tomu, abych: si užívala všechna oblíbená jídla (doporučuju!), psychicky se připravovala (mám averzi vůči nemocnicím a panický strach z jehel) a pořizovala si věci, které budu po operci potřebovat. Sepsala jsem proto seznam toho nejdůležitějšího co jsem v nemocnici a pak i doma potřebovala:

Ústní vodu Curasept (později jsem si pořídila i Parodontax, ale nesmí se tím vyplachovat déle než 2 týdny myslím a teď po 4 týdnech používám přírodní Florsalmin popř. jinou ústní vodu)
Tepe kartáček s co nejjemnějšíma štětinkama (a hlavně musí mít tenké hrdlo a poměrně plochou hlavu)
Stehenní kompresní punčochy na operaci
HODNĚ (!!!) šťourátek do uší - budete si tím čistit nos, pokud vám operují obě čelisti, nesmíte smrkat min. 14 dní a při operaci vám nateče do dutin krev a hleny a pak to musíte dostat nějak ven
Dva gelové ledovací sáčky na otok po operaci (je fajn mít v nemocnici vlastní, sestřičky vám je označí a budete mít jistotu, že vždy nějaký dostanete-led jim často dochází)
Spreje do nosu (dostanete sice Olynth, ale já jsem si musela koupit další a vřele doporučuju i Vincentku ve spreji)
Vincentka jako taková - pijte ji po troškách; nejenom, že krev a hleny natečou do dutin, ale budou stékat i do krku a dolů, Vincentka tohle všechno ředí (a pak se to dá plivat)
Zrcátko (!!!) - zachránilo mi život. I když necítíte rty a máte všechno nateklé, musíte nějak pít a jíst a nejlepší je u toho na sebe koukat (Uvidíte kam co cpete a kde co teče. I teď, 4 týdny po operaci mám furt u jídla zrcátko.)
Pinzetu (zahnutá na konci s vroubky, viz foto) a nůžky na gumičky (ty dostanete od ortodontisty a v nemocnici vám je budou dávat)
Pak už jen pohodlné oblečení (pyžamo), měkký polštář velký a malý cestovní kolem krku, teplé ponožky, ručník, nějaké bačkory, (župan jsem si nebrala, stačil mi huňatý svetr)
Hodně lidí píše i špunty do uší, ale věřte mi, že pokud budete chtít po operaci spát, tak spát budete i kdyby vedle vás stříleli z děla. Plus pravidelně přichází sestřička i v noci takže...
HA gel - podporuje a urychluje hojení, dá se používat i vnitřně a já si ho mažu na stehy v puse

Do nemocnice jsem si brala i notebook a knížku, ale toho jsem se ani nedotkla, maximálně přečetla pár stran, ale na cokoliv jsem byla strašně moc unavená a byla jsem ráda, že jsem. A teď už hurá do nemocnice!

Operace a pobyt v nemocnici

Na hospitalizaci se dostavíte den předem ráno a od té doby už jen furt na něco čekáte! V kanceláři, než vám dají náramek se jménem, na sestřičky co vám přidělí postel a pokoj (ortognátky jsou většinou ve VFN na pokoji č. 8, kde může být až 5 lidí najednou!), pak na anesteziologa a další sestry no a pak je už vlastně klid celý den, můžete se pohybovat volně po areálu, ale pryč už nesmíte. Také vám ukážou první nemocniční jídlo, dostanete oběd i večeři, ale o tom až později. Také s vámi sestra sepíše seznam věcí, které hodíte do "šatny" a pak také cenností, které odevzdáte do trezoru. Doporučuju si nechat všechno doma a večer si u sebe nechte už jen mobil, šťourátka do nosu, zrcátko, pyžamo, ručník a bačkory. To si sbalíte do igelitky (dostanete od sestry) ještě večer, ráno přihodíte už jen nejnutnější věci (třeba mobil a brýle) - hned po operaci totiž jdete na noc na JIPku a tam nic jiného potřebovat nebudete.

Hodně lidí tvrdí, že mají ten den hrozný stres atp. Doporučuju vůbec to neřešit, vemte to jako fakt, jdete na operaci, které vám pomůže, nejdou vás mučit. Přežila jsem to i já se svou averzí a vy to zvládnete taky. Zpětně musím říct, že to vůbec nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. :)

Večer před operací by se měla zavádět kanyla, ale pokud máte s jehlama problém jako já, může to sestra provést ráno. Taky se večer vysprchujte pořádně a pokuste se co nejlíp se prospat (dostanete i prášek na spaní). Také vás požádají, abyste od půlnoci nepili a nejedli, takže si celý den užívejte, bude to na dlouhou dobu poslední "normální" jídlo.

Ráno vás sestra požádá, abyste na sebe hodili anděla (taky ho dostanete večer před), kompresní punčochy, dojdete si na záchod a pak dostanete lék na uklidnění a už nesmíte vstávat. Pak už jen čekat, kdy vás převezou na sál. Nebojte se, nevyšilujte, všichni vás budou uklidňovat a dobře to dopadne. Já jsem na sále ještě vtipkovala se sestrama a anesteziologem. Pak už vás jen uspí...

JIPka a návrat na pokoj

Prý vás po operaci budí už na sále, ale to si vůbec nevybavuju. Vzpomínám si, že jsem přišla k sobě asi v půl 1 odpo na JIPce (operovali mě v 8:25 ráno). Sestra se mě zeptala jestli mě to bolí, tak jsem řekla, že jo a že chci prášky na bolest (O ty se nebojte si říkat! Pravidelně dostáváte mírná analgetika, ale pokud je zle, dostanete i lehké opiáty.) a pak mi bylo i docela dobře, ale až kolem 5 jsem se probrala natolik, abych o sobě dala vůbec vědět a koukla na mobil. Hodně lidí prý po operaci zvrací; já jsem jen kašlala krev (to je v pořádku) což bylo sice nepříjemné, ale ne nesnesitelné. Taky dostanete vazelínu a tou si mažte pusu - pořád. Důležité je, abyste co nejdříve začali pít! Já jsem si první den na jipce stříkala do pusy čaj stříkačkou a docela to šlo (koukat do zrcátka!). Také jsem se odpoledne za pomoci sestřiček (ty jsou na Karláku úplně úžasně milé a ochotné) převlékla z anděla do pyžama a pak jen dýchala a odpočívala. Dokonce jsem se i smála tomu jak vypadám. Druhý den ráno mi bylo i tak dobře, že jsem do sebe (zase stříkačkou) dostala trochu kaše k snídani a začala se učit pít ze skleničky (čím dřív se to naučíte, tím líp, zrcátko opět používejte). Pak jsem si došla na záchod, vypsrchovat se no a pak mi řekli, že můžu na pokoj.

Tam jsem došla pěšky a s igelitkou v ruce. To mě trochu zarazilo. I když jsem byla poměrně dobře na tom, přeci jenom ta těžká igelitka nebyla moc fajn... No ale na pokoji si už jen lehnete a jste rádi, že existujete. Začněte ledovat otok (ten bude po sundání náplastí větší a větší, ale pak to půjde rychle dolů), učte se pít ze skleničky a pijte co nejvíc a zkuste i trochu jíst, bude vám lépe (pro mě to bylo obzvláště důležité, protože mám poměrně velkou podváhu a nemohla jsem si dovolit další kila dolů). A nejlepší věc co můžete udělat? ODPOČÍVEJTE! Celý týden, co nejvíce spěte, když cokoliv potřebujete, řekněte si sestrám.

Nezapomeňte se ale i hýbat, ležet celý den není to nejlepší, unavuje to mnohem více než mírná aktivita. Já jsem se s mámou procházela po chodbě, došla si do sesterny pro led, na záchod atd. Taky doporučuju si aspoň lehce se pokusit čistit zuby a vyplachovat si ústní vodou - je to skoro nemožné, ale jen skoro a aspoň se na chvilku zabavíte. Léky na bolest dostáváte stále každé 4 hodiny, antibiotika každých 8 a o půlnoci dostanete opiáty. Doporučuju si je nechat píchat střídavě do pravé a levé ruky, ne do břicha (tam mi je píchli dvakrát a i po 4 týdnech to místo trochu cítím), je to lehce bolestivější, doteď ta místa cítím, ale v tu chvíli mi to bylo srdečně jedno.

Další dny jsou stále stejné, režim pravidelný, dostáváte 3 jídla denně, ráno na převazovnu, kde vám první napatlají na náplasti kilo vazelíny a potom je sami sundaváte. Taky vám řeknou jak si nandavat gumičky (teda nakreslí) a to se musíte naučit co nejdříve. Další dny vás jen kontrolují, sundají vám gumičky a dostanete podtácek s nůžkama a pinzetou a další gumičky, které si přes den máte nasadit. Je to boj, ale každý den je to snažší, jak postupně začne ustupovat otok. Jakmile se naučíte gumičky a pořádně pijete a jíte, pustí vás domů. Já jsem měla operaci v úterý a další pondělí jsem už byla propuštěna domů. Věřte mi, byla to velká úleva a pak už je všechno jen lepší.

Asi nejhorší na celém týdnu bylo to zvládat psychicky. Osobně si myslím, že ta operace je fyzicky naprosto zvládnutelná, ale psychicky se musíte obrnit a furt si říkat, že je to dočasné a že s tím stejně nic neuděláte. No a snažte se to brát s humorem. A tím se řiďte celou dobu po operaci, pak i doma. Jo a...mluvte! :)

(Konečně) doma!

Obrovská úleva přichází jakmile vyjdete z nemocnice a přijedete domů. Ještě dostanete antibiotika, která musíte dobrat (jsou to obrovské tablety, ale nějak to do pusy prostě dostanete, já jsem vykašlala na nějaké rozpouštění a prostě jsem to nějak protáhla přes škvírku mezi zubama) a na bolest si kupte paralen/panadol extra/brufen/nalgesin, prostě jakákoliv volně dostupná analgetika. Já jsem je osobně brala první týden doma skoro každé 4 hodiny, ale postupně čím dále tím méně a po 4 týdnech už vůbec. A hlavně? Odpočívejte a pijte. Otok můžete ještě ledovat, já jsem to dělala podle toho jak jsem potřebovala. Připravte se také na to, že budete mít někde modřiny, ale to je normální a postupně úplně zmizí.

Věřím, že každý si asi potom už najde svůj režim a přijde na to, co je pro něj nejlepší a nejvíce mu pomáhá. Je tu však ještě jedna věc o kterou bych se s vámi ráda podělila a to je JÍDLO!

JÍDLO

V nemocnici dostáváte jídlo 3x denně - ano, není to nic skvělého, ale dá se to jíst a hlavně, mezi tím si můžete cokoliv nechat od příbuzných a kamarádů přinést. Snažte se jíst, protože vaše tělo potřebuje co nejvíce energie a bílkovin (Strava je kontrolovaná nutriční terapeutkou a věřte mi, že je to opravdu to, co člověk po operaci potřebuje.). Osobně jsem vegetariánka a není mi jedno co jím (s vegetariánstvím nebyl žádný problém, jen je to třeba oznámit dopředu), ale zvládla jsem i nemocniční jídlo a plus k tomu pila Fresubin (vysocekalorická a vyvážená tekuta strava se zvýšeným obsahem bílkovin a je lepší než Nutridrink - mně více chutnají), máma mi nosila zeleninové a ovocné šťávy a dalo se to v pohodě zvládat. Stejně první týden opravdu nemáte moc hlad a zažívání vám trochu bude haprovat ze všech léků. Důležité ale je, co následuje doma.

Kupte si dobrý mixér se silným motorem (já jsem sehnala za méně než 2 000,- skvělý od Eta, viz foto)! No a co všechno jím? Odpověď je všechno - stačí cokoliv navařit a jednoduše rozmixovat. Buďte kreativní, dají se dělat různá pyré, polévky, mixovala jsem zeleninové kari s rýží, těstoviny, quinou atd. (Pokud by někomu chyběla inspirace, napište mi a já vám pošlu různé recepty a nápady :) )

Je také nutné jíst hodně mléčných výrobků kvůli bílkovinám - jogurty, tvarohy. Pudinky, rozmačkaný a rozmixovaný banán s mlékem (já používám třeba rostlinná od Alpro), nutrikaše, instantní jáhlová a rýžová kaše (na sladko i na slano), různé přesnídávky, kapsičky pro děti, zeleninové a ovocné šťávy. Je opravdu jen důležité být kreativní a nebát se toho, rozmixovat jde s vodou fakt všechno! Když se budete cítit lépe a nebudete chtít být stále doma (protože to leze po nějaké době na nervy!) ale dostane někde venku hlad, doporučuju šťávy z Fruitisimo, ale hlavně - v salaterii Ugo vám rozmixují úplně cokoliv (já jsem měla i dýňové kroupoto s balkánským sýrem).

Osobně mám 6 gumiček v puse, vepředu 2 (drží mi za šroubky, které mám v kostech, ale to není u všech!), které si od 3. týdne sundavám při každém jídle a 4 "vzadu". Ty si nechávám (dá se s tím otevřít pusu na mezírku mezi zubama) a kompletně vyměňuji gumičky ráno - po snídani, kterou jím úplně bez gumiček. Teď, 4 týdny po operaci jsem ještě stále nezkusila jíst nic, co by se muselo kousat. Na kontrole po 4 týdnech mi už na ortodoncii řekli, že můžu pomalu začít zkoušet kousat, tak se do toho pustím a později udělám update.

Co je na tom ale nejtěžší? Vidět lidi kolem, kteří mohou jíst normálně. Věřte mi, je to těžké a často mě to hodně zasahuje (obzvlášť když jíme všichni u jednoho stolu a já mám jídlo chutné, ale furt je to kaše...) a podrývá to moji psychiku, ale vím, že nejsem sama. A vy si to musíte zapamatovat taky. Zvládli to lidé předemnou, já to zvládnu také a proto nepochybuji, že to zvládne i každý jeden z vás.

To je vlastně to, co jsem tímto článkem chtěla docílit - nechtěla jsem vás vystrašit, jen připravit; chtěla jsem poskytnout užitečné tipy a hlavně vám říct, že v tom nejste sami a že se to všechno zlepší! A nakonec? Výsledek bude určitě fantastický.

A jelikož je to už opravdu dlouhé, tak na úplný závěr: HODNĚ ŠTĚSTÍ, DĚKUJU, ŽE JSTE TO DOČETLI A KDYBY VÁS COKOLIV ZAJÍMALO, NAPIŠTE MI! Pokusím se na vše odpovědět a poradit. (Všechno se sem prostě nevešlo.) :)

Níže foto! Budou následovat i další články - postupné aktualizace a další tipy a postřehy.

Den před operací (22.10.)

První fotka po operaci - ráno na JIPce (doplňuji s sebou podložky pro miminka - poslouží jako bryndák) (24.10.)

Tady vám ještě "připevní ledy", ale to gumové kolem hlavy hodně tlačí na krku a na normálním oddělení vás už nutí ledovat normálně, aby se předešlo omrzlinám na tvářích.